reportáž psaná na lavičce

Seděli tam jak na bidýlku

Kytarista-lasička
číhající
na zahoukání
                   starého kalouse
aby nás mohl
sežrat strunami
i mě a všechny Taťány
(má nejmilejší nepřišla)

Sedím jak Plíhalova myš
mrzí mě
                  že mě nechytíš



Uhýbám smíchem
V duchu si hraju
                   všechny mollové stupnice
                                 nevyřčených závistí

Bojím se šlápnout do listí

Všechno je prý past
když neumíš slova krást

Sbohem se říká právě včas
ani o chvíli dříve

(zde prostor pro další
                           otčenáš)

Obludní všeználci

ví jak se má psát
ví co padá v listopadu
ví že není třeba hrát si na mrtvé básníky
                              jinde než na hřbitově

Přiklopím víčka
všech svých rakví

Bude mi krásně

Vám snad ne?