14. 9. 2014

psáno nevím pro koho

já jako víla roztomilá
ti vlezu do snu
zhůvěřilá

a pod taktovkou měsíce
v růžové krátké košilce
budu ti skládat
sonety

posečkej se mnou do svítání
a uvidíš, že ty se bráníš
útoku ptáčků papírových
víc než já

tak zavři oči
můžu dál?

13. 9. 2014

pohádka

byla jednou jedna ztracená dušička
co utekla vodníkovi z hrnečku
a pak potkala hrobníka

vodník se o ni nestaral
a hrobník byl strašně rád
že někdo potřebuje hrob

zazpívala mu písničku
ze svýho života
na konci brečel hrobník
i jeho lopata

když utřel slzy
tak jí řekl:

malá moje
ty ještě nesmíš umřít
smutno mi je z toho
o čem jsi zpívala

dušička zavzlykala:

je to tvoje povinnost
a taky moje radost
bejt mrtvá

pro tebe hrob kopat nebudu
leť si s větrem o závod
dej si ještě jeden chod
na hostině živých...

dušička zavyla jak raněný pes
a hrobníky z celýho světa
marně ukecává až dodnes


6. 9. 2014

bez názvu, bez bázně, bez Hany

a tak si třeba umři
stejně o nic nešlo

bylo to slabý heslo

nevnímám tě
mám totiž leden
to abych tě nezabila

watching through the looking glass

běží mi v hlavě tisíc filmů
některý prožitý
některý vůbec ne

jen tě cenzorova ruka pro dnešek vymazala
takže nedostaneš honorář
se s tim smiř
pionýre
chlapče malovaný!

nevnímám tě
nevnímám tě
nevnímám tě

surrender before I destroy your reality with my broken dreams and illusions





5. 9. 2014

random thoughts #8

Ahoj slunko, tobě to teda dneska sekne / ale místy pálíš až příliš / já bych radši trochu studenější počasí, ale podřídím se / v práci je to nuda, šeď, bída a málo lidí, takže si vyhrň rukávy a tvař se, že se umíš podélně rozpůlit a udělat za málo peněz hodně muziky, protože tak je to dneska všude / ale držíš hubu, protože každá hodina navíc se hodí / zmrzlina za tričkem, léto ještě neskončilo / to je tak nefér, když se tu někdo cpe lososem a ty musíš jíst kupovanou sekanou, která už ti leze ven i ušima / život je děvka / umytý vlasy, kafíčko, jooo, to by šlo / vypadáš tak nějak... hezky / na klopě placku jak psí známku / štráduju si to na náměstí, všude davy už teď, nechci to vidět večer / jé, vy jste tu dřív / hodinky se hodí, hlavně nám učitelům, že? / takovou milou učitelku chci taky / tak jo, každej si čapněte jedno zvířátko, ale ještě máme čas! / třicet sekund, všichni na místech! / jedeme! / usmívám se, mávám nožičkama i křidýlkama svýho cvrčka, koukám do světel a na lidi a do světel a do dálky a přeju si, aby tohle loutkový kouzlo nikdy neskončilo /  ale on už je konec, tak si mávnu baretem a ukloním se a pak spořádaně pryč / cestou domů rozhodím letáky, ale najednou se vymaním z davu a je to tu / ta pitomá izolovaná nálada / nepatřím k žádný skupince trefených hus ani promenujících se mladých houserů / olovo na lidi dám, jó / posmutnělá cigaretka u Komorního / a domů, do postele / stejně jsem se na kolotoči ještě ve tmě začala neskutečně hihňat, protože jsem přemýšlela, co si přát, až pojedeme... a mysl mi mezi ostatními možnostmi nabídla Mistrův světový mír. :-) 


(foto @plzen2015)



3. 9. 2014

Vychlazená desítka

1. Zdeňka Bezděková – Říkali mi Leni
„Tak ty prý ráda čteš?“ 
„Jo.“
„Něco bych tu pro tebe měl…“

A já četla. A četla znovu. A ještě jednou. A ještě. Pláču, nedbám, čtu dál. A znova pláču. První setkání s válkou.
Tuhle knížku mi dal asi před deseti lety pán, který bydlel v našem paneláku už od té doby, co ho postavili. Byl něco jako můj děda. Stačilo seběhnout dvě patra a nechat se unést časem. 
Obal se potrhal. Plátno na deskách jsem polila modrou barvou a snažila se to zamalovat. Fialový klíček a fialová ořízka ale vydržely. Moc krásné ilustrace. A v sedmnácti jsem se k ní vrátila ve škole. 

2. J. K. Rowling: Harry Potter
„Tak za túto poukážku vybereme nejakú peknú knižku, áno?“
„A můžu dvě? Já bych chtěla ještě ten zpěvník ke klavíru!“
„Tak tento zelený a čo k tomu?“
„Jéj, mamí, pozri, na to sme boli s pani učitieľkou v kine!“

Takže kromě Kamene mudrců šel s námi domů i zelený zpěvník Já, písnička. Nejlepší soutěžní odměna, tyhle poukázky do Moudrý sovy. Ale to není podstatné. Všechny díly jsem četla aspoň třikrát. Návrat na jejich stránky se konal nejčastěji v době nemoci. Srkání čajíčku a srkání děje z Bradavic. Poslední díl jsem si ale nekoupila. Nejdřív mi to bylo líto, ale všechno špatné je pro něco dobré. Ten chybějící oranžový hřbet ve své knihovně vnímám jako to, že moje dětství ještě tak úplně neskončilo.

3. Anthony Burgess – Mechanický pomeranč
Asi třetí rande, někdy večer, někde na zastávce:
„A četlas Mechanický pomeranč?“
„Né, co to je?“

O pár dnů později na hodině ruštiny:
„Ježiš Maruš to je zase nuda, čti nám!“
„Nooo, nevim, kluci, jestli se vám to bude líbit…“
„A co to vůbec je?“
„Mechanickej pomeranč.“
„Ty vole, Honzo, to bude nějaká kravina.“
„Furt lepší než Pojechali, do prdele. Čti!“
(…)
„Tak to bylo hodně hustý! Pak nám řekni, jak to dopadlo!“

4. George Orwell – Farma zvířat
„A to sis půjčila sama, jo?“
„No, jo. Zahlídla jsem to v čítance a minule, když jsem si šla pro Burgesse, tak jsem si vzala ještě tohle.“
„A není to na tebe moc těžký?“
„Ne, vůbec, dost mě to baví. Naopak, pančitelko, nezlobte se za to na mě – vážně mě nebaví úryvky v čítance.“

5. Frederik Pohl – Gateway
„Copak sis to přinesla?“
„To ještě nevím, miláčku, ale pamatuješ, jak jsi tak strašně vychvaloval Obchodníky s vesmírem? No tak tohle je ten samej autor. A má to víc dílů, asi čtyři.“

Moje nejmilejší scifárna. Bez legrace. ♥

6. Václav Hrabě – Blues pro bláznivou holku
Není mi dobře, tak utíkám. To je vám divný pocit, být večer v městě sám. V novém kabátě se starými verši. Blues pro Vladimíra Majakovského čtené za svitu pouličních lamp. Ty II., kdy kytara zní v hlavě, nedá se recitovat, jen zpívat. Bolelo to, ale tak nějak krásně…

7. J. D. Salinger – Kdo chytá v žitě
„A co na tý knížce vlastně vidíš?“
„Má perfektní obal. A vůbec, ty už si nepamatuješ, jaký to bylo, když jsi byl jako Holden. Já to mám čerstvě za sebou. Možná proto mi to přijde tak… blízký, tak dosažitelný.“

Historie se opakuje, další poukázka ze soutěže. Nedávno jsem zahlédla tenhle název a už se mě nepustil, stejně jako Tramvaj do stanice Touha nebo jiné názvové klenoty. Jak to, že punk skončil zrovna v Helsinkách? Krucinál, vysvětlete mi to někdo! To je ten, co napsal Nebela? Nekecej! Jé, tu už jsem dlouho ve skladu neviděla; nevadí, objednáme, bude tu ve čtvrtek. Těším se, už cestou domů rozbaluji. Domů nedojdu, zkejsnu na lavičce v Křižíkových sadech, poslouchám tramvaje a čtu do zblbnutí. Podruhé čtu o den později všem doma. Potřetí předčítám Nikitě na lavičce u muzea. Krásný lidi. Ole. Údolí dutých hlav. Skvělý fotky. A hlavně jsem díky ní objevila další skvosty, jako třeba Nebe pod Berlínem, Potichu, anebo ty podmanivý a vše do podzimna zabarvující Priessnitz. Je ze mě jejich nesnesitelná fanynka, poslouchám je do zblbnutí hlavně na cestách vlakem a stále nemám dost.

9. Terry Pratchett – Zaslaná pošta
Prázdniny u babičky jsou vždy ve znamení čtenářského maratonu. Vlahoš oslovil celou rodinu a za jednu knihu se stihl stát jednou z mých nejoblíbenějších postav placatého světa na želvě a čtyřech slonech. Dala bych to jako povinnou četbu pro všechny pracovníky České pošty. Pošta musí proudit!

10. Sylvia Plath – Pod skleněným zvonem
„Tu báseň jste přeložila hezky, sice poněkud mimo, ale hezky. A znáte od ní taky nějakou prózu?“

Tuhle knížku bych měla mít doma. Aby mi v okamžicích mého bezbřehého a ničím nezpůsobeného smutku a žalu připomínala, že jsem, že jsem, že jsem! 

Vešlo by se jich ale mnohem víc. Vlastně celá knihovna.

1. 9. 2014

tohle není báseň

chci zpátky svýho uprchlíka z Dachau
co kvůli mně sral na školu
co kvůli mně zmlátil svýho bratra tak
že měl tři tejdny dlahu na pravý ruce

chci zpátky tvou sladkou nevědomost
s příchutí mléčný čokolády
ale i s tou nevědomostí jsi byl znalý víc než dost

trochu to skřípe
a pálí to jak rána
posolená

proč myslíš že pořád utíkám?
protože jsou tu lidi co se mají zle

a pak jsi tu ty

hádáš se se mnou o kravinách
a bereš mi chuť k dechu
jenom tak
protože ty jsi teď ten dobrý geroj
a já ta společenská pijavice

tak slečno
do půl těla
a ne-dý-chat!

zrentgenuješ splín a pak si kopneš

můžete vydechnout
klidně naposledy

это не стихи
to je srdcebol

random thoughts #7

Už len 22 dní, prosím nezabudni, čas sa kráti / ještě 22 dní volna a pak budu buď smrtelně nadšená nebo smrtelně znechucená / „víš, nesnášim, když studenty oslovujou vážený kolego/kolegyně, hlavně to nasere od těch, co to myslí asi stejně, jako kdyby ti řekli vážený blbe / pravidlo dne: nikdy, ale prosimvás, fakt nikdy nevystrkujte zadnici na ježka! / a už vůbec se nesnažte hledat dobrou práci, protože i ta vysněná a ve vašem oboru se někdy ve sračky obrátí, na, tumáš kapesník / zle mě chápeš, já nejsem bezcitná svině co ho nemiluje a utíká od problémů, jen se dlouho zlobím a taky vím, kdy je lepší nechat to plavat a jít na sever od ráje, funguje to… / nutno říci, že jít včera v tom hnusným dešti pěšky do Hradiště, nechat kapky kapat na můj somráckej kabát a poslouchat dosud neprozkoumané kusy od Priessnitz bylo tak… kurevsky krásný! / tak moc, že bych to vyměnila za teplou postel a sprchu a suchý oblečení a šla až někam… však vy víte kam / nebo radši nevíte, já taky dělámže dělámže dělámže se zajímám, že se dojímám / oh wait, já to vlastně nehraju, neumím to hrát / včera ve smutku úplně náhodou potkat Fučíkovo Lidé, měl jsem vás rád, bděte!, Moskvičův oblíbený citát / a krásný plakát k inscenaci Утомлённые солнцем, tedy Unaveni sluncem, naléhavě musím znovu vidět a nejlépe na prknech / ale to až se utopím v Bulgakovových slovech (a v jeho divnejch očích, za deště) / tak zazpíváte mi blues?