23. 9. 2015

jé-de jé-de poštovský pán

/aneb Elektronická pošta pro začátečníky/

To bys nevěřil, rozmilý čtenáři, jak se občas dokážu pobavit či naopak znechutit po tom, co ráno po snídani anebo večer po unaveném vtancování do předsíně zasednu nad klávesnici a otevřu poštu.
Tu slušňáckou poštu, kam mi chodí oznámení, upozornění a jiné pěkné interní věci z univerzity, když už jsem na imatrikulaci svatosvatě slíbila, že to budu číst; tu nejmíň pitomou adresu, z níž škemrám o práci, na níž jsem nedostatečně či naopak pře- kvalifikovaná; adresu, z níž píšu i do Moskvy (doposud všechno šťastně a snad i šifrovaně prolezlo přes tu dálku); jméno puntík příjmení, díky kterému můžu vždycky někomu hodit na pomyslný stůl cokoli od andulky po žížalu.

Sepsáno s letmým pohlazením plzeňské mluvy.

9. 9. 2015

pradlenka

Kdybych tak mohla
zachraňovat tím

že koupím smutné víle na benzínce další cigarety

že do sebe obrátím sklenku veršů
drobný nestydatý sonet

že se vrátím za dva týdny
s pískem ve vlasech

Alles gute

Pořád jsem
rozmarýnem

Nerušeně usychám

Květináč puká
když tvoje ruka...

Smět tak dát srdci výpověď

Blbá jak necky

Vždyť jo

Vyperu v nich
celý svět