25. 8. 2016

last call

Tak ráda bych ti chtěla říct
tisíc a jednu hloupou větu

však neuslyšíš z mých úst nic
možná tak jednu
cigaretu

Maličkatej větroň s vlepenou korunou v čumáku
rozštípanej na třísky
už nepoletí

Hromadí se ve mně tvá zapomenutá láska
Usazuje se

Čeká na signály
mění se v běs

Nevím co s ní
tak cizí lidi laskám
a hledám nultý poledník
svého strachu

Našla jsem

Tvým hlasem zní mi v uších
mračna vět

Slzy?

Přijdou co nevidět

/Tátovi/

22. 8. 2016

psáno pro Mistra VI.

Zamilovat se pro slovo?

To už tady jednou bylo
mladápani

Chodit pěšky
je sakra těžký
když se trošku klepou kolena


7. 7. 2016

***

never give up
it's such a wonderful life

Neumíš česky
ale jsi slušnej

To nevadí

Zvládnem to nějak
přes ruštinu

Zažigalka je kámoš
kterej občas spojuje lidi
líp než mobilní telefon

Vem si

A víš co
Vem si ještě jedno


28. 5. 2016

zkouška z literatury

Ismus
z múz
ischias

Ulitin v ulitě
    bez obsahu

Popisovat knihu bez čtení
   stejně nechutné jako
   vyprávět o tom
       že jsem někdy byla tvoje

26. 5. 2016

nezářím

/zívnutí/
„Prosím… Dobrý den... U telefonu… A nemohla byste mi zavolat ještě jednou, třeba zítra? Děkuji mnohokrát. Dobrou noc.“ /nacvičeným pohybem svůj telefon odhazuji v dál/

Fakt nezářím. A ti ostatní koneckonců taky ne. Jen hýří všemi barvami.
Grey is the new black.


29. 3. 2016

odsouzeni k zelenáčství?

Chybí nám praxe, říkají budoucí učitelé.
Proč chybí praxe?

Abych pravdu řekla, tak to je mi záhadou už od prvního semestru. Jednou jsem se nad tím vztekla u oběda v menze. Samozřejmě, že zuřivým mácháním vidličkou od špenátu svět nezměním, ale muselo to ven. Chápu, že rozstrkat někam 15 ruštinářů (z nichž polovina jsou ruské/ukrajinské/běloruské/doplňjaké národnosti, takže na ně musíte česky mluvit pomaleji) může být trošku problém, ale to pro ostatní aprobace snad neplatí, nebo ano?

15. 3. 2016

...a jak dál?

Opakovat
zas a znova
peďák přece
nejsou práva

Aha Praha
Brnolomouc
Nitra? Prešov?
who the fuck knows

Nejsem
tupý skot
Grüß Gott
Aeroflot!

30. 1. 2016

hezky se vyspi

Hele a jakto že nespíš?
Spím. Někdy.
Že mi teď pořád odepisuješ na zprávy někdy ve tři..


22. 1. 2016

2016: střepy pod sněhem nevadí, píchlou duši už mám

Asi žiju. Brzdím i v zatáčce na štěrku. Začínám ranním velkým písmenem a končím večerní tečkou; někdy v poledne přichází pravý čas na čárku nebo na středník, pauzu na nádech či pokles hlasu ovšem cítím jen když kouřím. Furt dokola, pořád, každej den, круглосуточно. Protože poesie je, když se chce.

Kdyby se tak chtělo…