31. 12. 2014

pé ef dva nula jedna pět

ještě jsem neumřela
stále ještě žiju z tvé smrti
z jedný která se nestala
a z druhý která se nestihla

jsem tu stále lehce šílená!
kazisvět všech norem ČSN
(hlavně teda normy 01 6910)
váš uplakanej mráček pod sluncem

zametám vzpomínky pod postel
zatímco se mnou zametají jiní
s přihlédnutím k ohledu na zřetel
audience u Mistra v polstrovaný síni

klídek
vaše děti to zatím nebolí
a tak i v příštím roce pětkovým
můžu spolu s váma studovat pracovat i volit
považte
i volit!

můžu se vdávat rozvádět slibovat
schovávat se i vyčnívat
a motat vám všem hlavu

slova jako štít
jako wata opatrunkowa
jako klid v duši když někam jedu

Maryšo
však víš čeho je všem Vávrům třeba

jedu


23. 12. 2014

„len schovaj v dlani úsmev, úsmev smutný“

Je to všechno jen a jen tvůj problém. Stav mysli. Víš, že jiný lidi to buď nebolí, nebo je to bolí ještě mnohem víc.
Nepřipouštíš si to. Celej (půl)rok.
Říkáš si: JE TO ZA MNOU. Stokrát. Tisíckrát.
A pak je tu konec prosince.

18. 12. 2014

o nástupištích

chaos! škandál!
už nejsou čtyři
je jich šest

čekám kdy nějakej chytrák
přejmenuje světový strany
protože kdo by chtěl
západní a východní část?
moc to připomíná západní a východní Berlín
Západ a Východ bez železný opony
uprostřed města kultury
studená válka na kolejích

a rekonstrukce nástupišť zatím v nedohlednu

ale my dvě máme vždycky dobrej konec
na nejposlednější koleji života
nakonec jsem tě našla u hutníka
jako vždy když se uráčíš přijet
pro zapomnění
bez zpoždění

13. 12. 2014

co je psáno, to je dáno

vážení trpějící
omlouváme se za zpoždění tepu

životu nebezpečno
dotýkat se srdcí
i na zem spadlých

chodci!
přejděte na protější život

velmi vysoké vypětí
dopravní obsluhy
která je mimo

žádáme padající
aby při pohybu v propadlišti
následovali světové dějiny

nevyklánějte se z duší
a když je průjezd zakázán
tak jeďte!

já chci žít non STOP 150 em
a pod svítícím coffee to go
chci být zas blbým děvčátkem

za dvě stě metrů odbočte vpravo
a naražte srdcem
do zákazu zastavení

než selže ZÁSOBOVÁNÍ
staneš se pejskem zakázaným
se zmrzlinou v tlamě

xмурение убивает
dodržuj klid/keep silence do zastavení dechu
za třicet až padesát let

11. 12. 2014

a tak začala moje mimosezóna

Nemůžu spát, už zas. Takže píšu. Léčím se, dělám umění. Haha.
Spíš vzpomínám, abych se unavila.

1. 12. 2014

#10: víš, jaký to je, furt nespat?

„won't somebody help me chasing shadows away?“
(a teď se ukaž, čtenáři, a hádej písničku, haha)

Chodíte spát kolem jedenáctý. Spolu. Protože sami neusnete. Nebo aspoň dřív to tak vždycky bylo. Дело привычное. Jedenáct je skvělej čas. Do půlnoci se dá stihnout spousta věcí. Pohádat se. Udobřit se. Diskutovat. Někdy i o umění. O poezii už míň. A o válce jak kdy. Domluvit se, že by to chtělo ještě třetí večeři. Číst (si). Jen si tak spokojeně vrnět. Nebo nasraně koukat do zdi.