26. 9. 2013

...nejistá

kdybych tě potkala někdy jindy
a můj pocit by ani tak nebyl jiný

možná
snad
asi

vzala bych si
tvoje světlé vlasy

asi
snad
možná

byla bych (v)hodná?
byla bych hrozná?

teď při tobě mám jen pocit viny
jsi tak svůj, zvláštní, a přece
STEJNÝ
jako on

možná
snad
asi

létem voní
tvoje dlouhé vlasy

asi
snad
možná

usměj se

ať můžu odejít šťastná

náhodné (ztráty a) nálezy

plná hlava snů
a jako zázrakem už vím 
kde mám nebe
kde mám místo
u krále oblaků
vedle tebe

chtěla ho vytrhnout a v onom vytržení

s ním setrvat až do konce jeho dní

pavouk na zadním okně tramvaje

na konečné stanici Tramtárie
se jí zakousl do krku
naposledy políbil
mladý život
žádný cíl

23. 9. 2013

myšlenky s barvou grafitu

Všude je chleba o dvou kůrkách a dál to rčení jistě znáš, milý čtenáři, takže necítím potřebu ho dokončovat.

Je moc fajn mít něco v záloze, něco dvakrát. Třeba dvě tužky. Vždycky máš naději, že alespoň jedna z nich bude nezlomená.


Zvrat ovšem nastává v okamžiku, kdy nerozhodnost porazí připravenost. Píše se mi lépe s modrou, nebo s červenou tužkou? Šestihranná, nebo kulatá? S gumou na druhé straně, nebo raději bez? A co na to moje stará versatilka, která byla stará, už když s ní psal za mlada můj otec?


Můžu zapomínat, škrtat, gumovat, přepisovat, udělat z dosavadna malou nepatrnou zmínku a pokračovat dál, udělat ze současnosti jen malou odbočku a pokračovat dál…


Ale můžu tužku taky zlomit. Má oblíbená scéna z Pádu třetí říše, fýrer lámající tužku. Dělám to taky tak. Když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když jsem … nerozhodná.


A proto se ti omlouvám, milá kohinorko.

Jsem totiž naštvaná, smutná i nerozhodná.
Naštvaná na sebe, smutná kvůli sobě, nerozhodná kvůli všemu.

19. 9. 2013

sto jedenáct minut

Vlastně ani nevím jak dlouho jsme byli
Sto jedenáct minut se mi zdá málo
Světla v očích a oči ve světlech
Ticho se bytí dovolávalo

Řekni mi prosím ještě jednu větu

Třeba zrovna o tom jak jsem pitomá
Nemaluj můj odraz ani světlo
Mít či nemít rád hrozné dilema

Sto jedenáct tepů v jediné minutě

Tak mé srdce rozechvěl tvůj smích
Tmavomodrý svět se zeleným středem
Noční jezdci vezli měsíc na koních

Po sto jedenácté omdlévám tu touhou

Po sto jedenácté těžkou hlavu mám
Po sto jedenácté chci ti něco říct
Po sto jedenácté nebudeš už sám