bla bla bla

takový to když jdeš nepřítomně po ulici, broukáš si Bohemian Rhapsody
a týpek co jde naproti tobě se najednou přidá a zpívá ti ty úžasný sbory
a tak si tam spolu zpíváte, pak se začneš smát a chvíli si povídáte
(co chvíli, skoro hodinu jsi tam stála)
ale ráno už ani nevíš, jak se jmenoval
ale víš, že to bylo taky od M
třeba to byl Michal, Marek, Mirek
nebo čtrnáctej Martin, to je fuk

jdeš dál a je ti úplně všechno jedno
zkracuješ si život o dalších pět let
a je ti to jedno
protože všechno je jedno
a všechno je jenom jednou

máš práci, tak asi začneš flákat školu
protože jsi ráda, že vůbec nějakou práci máš
i když je ti to vlastně jedno
a zase se ti chce umřít
protože mrtvý sice prd ví

ale neutrácí za život ani halíř

„včera bylo krásně

dneska je to jinak"

„a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
v srdci máš náboj a pistoli…"

jsi doma a po sto letech posloucháš Fixu

je to takový konzervant

aby ti tvý slzy ještě chvíli vydržely

všichni od tebe čekají velký věci

ale ty máš sto chutí na ně zařvat ať ti políbí prdel

píšeš pro ně rýmovaný sračky

a chce se ti zase brečet z toho, jak jsou trapný

ale víš, že nikdo z nich to takhle nenapíše

a tak bojuješ o další verš

o další splín

o další rým

…bojuješ ještě vůbec?