Možná jste si už mysleli, že jsem mrtvá, odporně nemocná nebo šílená. Věřte mi, ke každému z výše jmenovaných stavů mám občasně o něco blíže, než by bylo u průměrné lidské samičky běžné. V pondělí mi začínají zkoušky, dnes mám jeden termín na odevzdání a ještě stále nemám hotovo... spoléhám na zázraky? Ne, jen jsem skutečně znechucena...
Abyste byli v obraze, tak příští týden mě čeká vytváření kapesní brožury o společenském chování, týden nato úprava fotek na téma Ulice, kterou často chodím (wow, what a cliché!) a typografický reliéf. Myslím si o tom svoje, ale udělat se s tím nic asi nedá.
Sháním práci na léto, něco co by nebyl přímý prodej nebo dotazování, zatím neúspěšně. Když odpovídám na inzeráty a obvolávám kontaktní osoby, tak se občas cítím na použití sebevražedné budky. 21. století a nikdo nečte e-maily. 21. století a uvedené volané číslo neexistuje. 21. století a z týdne se stanou tři měsíce. Komu jsem tak strašně ublížila?
Abyste byli v obraze, tak příští týden mě čeká vytváření kapesní brožury o společenském chování, týden nato úprava fotek na téma Ulice, kterou často chodím (wow, what a cliché!) a typografický reliéf. Myslím si o tom svoje, ale udělat se s tím nic asi nedá.
Sháním práci na léto, něco co by nebyl přímý prodej nebo dotazování, zatím neúspěšně. Když odpovídám na inzeráty a obvolávám kontaktní osoby, tak se občas cítím na použití sebevražedné budky. 21. století a nikdo nečte e-maily. 21. století a uvedené volané číslo neexistuje. 21. století a z týdne se stanou tři měsíce. Komu jsem tak strašně ublížila?
Long live the Grandpapír.
