Uvězněná mezi texty.
Cvak
Postoupila jste do druhého kola. Veršovanej průvodní dopis asi ještě nedostali.
Sedím, čumím na papír.
Sedmdesát slov mezi mnou a něčím lepším.
No tak, Mášo, napiš něco, bude na knížky! Anebo aspoň na jídlo...
Toho dne jsem pochopila, že řadit slůvka do zástupu na povel a za prachy prostě nikdy v životě neodkážu.
Cvak
Dělám to zadarmo, baví mě to, zdánlivě o nic nejde, ale pak mě to nasere.
Můj problém s autoritami je asi hlubší než se zdá.
Cvak
A to bys taky něco mohla...
Myslím si, že bych mohla.
Ale dělám přesný opak.
Tudy teda asi taky cesta nevede.
Cvak
Napíšu větu.
Smažu.
Napíšu znova, líp.
Rozpláču se, smažu, jsem opět na začátku.
Raději bych šla fárat než napsat třicet normostran o něčem, co je sice zajímavý, ale koho to dneska doprdele zajímá. A představa, že si to někdo přečte, je opravdu k nesnesení. Plagiát? Ne. Nepřežila bych to. Vykašlat se na to? A odpustila bych si to někdy?
Co je lepší: nechat si někde srát na hlavu za 12 hrubýho nebo ti to stačí v září aspoň za tři?
Měla jsem tam do tý nekonečně krásný modrý vody skočit.
Řekli by tragédie, Češka, tak mladá, ale co, žijeme dál.
Cvak
Máša, jsem v prdeli. Prosím. Do zítra. Zaplatím. Pět hodin, možná víc, už to nepočítám. Jen já a bukvy. A latinka skáče sama, ani tomu nemusím moc pomáhat. Slalom mezi synonymy úspěšně zdolán. Rauchpauza a ptáčci. Učesat to po sobě. Kouknout zdaleka. Vytisknout, něco vyleze až na papíře. Takhle, takhle, takhle kdyby to šlo každý den, pořád, neustále, do smrti! ALE JEN KDYŽ O NIC NEJDE, kurva!
Cvak
Jsi fakt dobrá. Není to čtení na dobrou noc, ale jsi dobrá.
Cvak
Ukecat slevu.
Sypat cukr mezi řádky.
Práskat souvětími jako bičem.
Dostat to, co chci.
Dostat lidi tam, kam chci.
Je mi ze sebe zle.
Cvak
Školáckej sloh v růžovým sešitě a se slovesem být v každý větě mě před usnutím bije do hlavy nejvíc.
Cvak
Postoupila jste do druhého kola. Veršovanej průvodní dopis asi ještě nedostali.
Sedím, čumím na papír.
Sedmdesát slov mezi mnou a něčím lepším.
No tak, Mášo, napiš něco, bude na knížky! Anebo aspoň na jídlo...
Toho dne jsem pochopila, že řadit slůvka do zástupu na povel a za prachy prostě nikdy v životě neodkážu.
Cvak
Dělám to zadarmo, baví mě to, zdánlivě o nic nejde, ale pak mě to nasere.
Můj problém s autoritami je asi hlubší než se zdá.
Cvak
A to bys taky něco mohla...
Myslím si, že bych mohla.
Ale dělám přesný opak.
Tudy teda asi taky cesta nevede.
Cvak
Napíšu větu.
Smažu.
Napíšu znova, líp.
Rozpláču se, smažu, jsem opět na začátku.
Raději bych šla fárat než napsat třicet normostran o něčem, co je sice zajímavý, ale koho to dneska doprdele zajímá. A představa, že si to někdo přečte, je opravdu k nesnesení. Plagiát? Ne. Nepřežila bych to. Vykašlat se na to? A odpustila bych si to někdy?
Co je lepší: nechat si někde srát na hlavu za 12 hrubýho nebo ti to stačí v září aspoň za tři?
Měla jsem tam do tý nekonečně krásný modrý vody skočit.
Řekli by tragédie, Češka, tak mladá, ale co, žijeme dál.
Cvak
Máša, jsem v prdeli. Prosím. Do zítra. Zaplatím. Pět hodin, možná víc, už to nepočítám. Jen já a bukvy. A latinka skáče sama, ani tomu nemusím moc pomáhat. Slalom mezi synonymy úspěšně zdolán. Rauchpauza a ptáčci. Učesat to po sobě. Kouknout zdaleka. Vytisknout, něco vyleze až na papíře. Takhle, takhle, takhle kdyby to šlo každý den, pořád, neustále, do smrti! ALE JEN KDYŽ O NIC NEJDE, kurva!
Cvak
Jsi fakt dobrá. Není to čtení na dobrou noc, ale jsi dobrá.
Cvak
Ukecat slevu.
Sypat cukr mezi řádky.
Práskat souvětími jako bičem.
Dostat to, co chci.
Dostat lidi tam, kam chci.
Je mi ze sebe zle.
Cvak
Školáckej sloh v růžovým sešitě a se slovesem být v každý větě mě před usnutím bije do hlavy nejvíc.
