12. 2. 2013

Spamalot? Spamalot!

Po okupaci světových divadelních prken se rytířstvo krále Artuše za asistence Jezerní dámy vydalo dobýt i prkna plzeňská. Při představení svého plánu na získání bránic českých diváků užili všech dostupných zbraní včetně artušovského ostrovtipu, nebezpečného šarmu sira Galahada, udatnosti sira Lancelota a chorobné touhy celého sboru najít svatý grál.

Jevištní zpracování podpírá (nebo, chcete-li, láskyplně vykrádá) scénář filmu Monty Python and the Holy Grail, který byl uveden na stříbrná plátna v roce 1975. Film i muzikál se inspirovaly původní anglickou legendou o králi Artušovi, rytířích Kulatého stolu a meči Excaliburu, pouze legendární seskupení britských komiků celému příběhu obléklo pro ně charakteristický kabát z nesmyslu sešitý absurdní nití.

V hereckých ani pěveckých číslech se nenašlo nic, co by běžného diváka nepříjemně překvapilo, ba naopak. Zábava je to vskutku královská – ještě aby ne, když vám po scéně poskakuje na koni král se svým věrným Patsym v patách a pátrá po grálu, seč mu síly a mysl stačí.

Jako nejslabší pasáž představení si dovolím označit scénu s kankánovými tanečnicemi. Ačkoli byla výborně zahraná, smála jsem se spíše předchozímu rozhovoru s francouzsky hovořícími panáky, než právě se odehrávajícímu boji na sukni a na smrt.

Putovní cenu Rytíř mého srdce pro letošní divadelní sezónu 2012/2013 v divadle J. K. Tyla získává Jan Kříž v roli sira Lancelota, dámy jistě pochopí, proč tomu tak je. Velký dík též náleží i panu Adamu Novákovi za překlad do češtiny.

Myslím, že se jedná o skvěle stravitelnou formu zábavy, protože ne každý divák dokáže ocenit vysoké umění. Muzikál je v současnosti velmi oblíbeným žánrem a představení Monty Python's Spamalot mě v tomto názoru jen utvrdilo. Za mě jednička s hvězdičkou.

Aneb jak to vypadá, když máte pod zadkem svatý grál: