Jan Nejedlý: Až bude Milouš Jakeš viset na větvi
(utajená blues českého lidu)
„Český národ býval v minulosti často ujařmen a podobně jako američtí černoši si od svých trablů ulevoval písní. Většinou se ani nezdržoval komponováním vlastních songů a splín či vztek si vylil do textu některé z už existujících skladeb. A ačkoli tyto lidové parafráze zpravidla nemívají pověstný dvanáctitaktový rytmus, přece je podle mne můžeme považovat za svého druhu blues.
Řadu příkladů za všechny bychom nalezil už z dob, kdy Čechové úpěli za Rakouska nebo za Německa. Tak třeba na melodii Hašlerova šlágru
Ta naše písnička česká se bez obalu zpívalo: „Odložte lidičky nože i vidličky, vždyť stejně není co žrát, všechno nám sežrali, na nás se vysrali, to je ten protektorát...“
V našem referátu se však zaměříme na časy, kdy bílý muž pod bičem bolševika žil.
Padesátá léta minulého století. Oslava MDŽ nejmenovaného podniku, při níž ovínění pracovníci pějí na lidovou notečku. V písni
Na břehu Blanice, kde se zpívá „jedni jako druzí, sedláci, podruzi, na hřbitově budou spát,“ žertovně zamění slova
podruzi za
soudruzi. Ještě týž večer je bdělý člen strany udá, ráno jsou předvoláni před stranickou komisi. Zde horko těžko vysvětlují, že podruzi byli v minulosti utiskováni, tudíž jsou to vlastně naši soudruzi. Vyváznou s důtkou a podmínečným propuštěním, kariérní postup zaražen. Ani udavačství a šikana však lidové bluesmany neodradí. Při bourání obří sochy Josifa Vissarionoviče na Letné dostane nový text lidovka
Už se ten tálinskej rybník nahání, viz: „Už se ten Stálinskej pomník naklání, dosahá čepicí k Letenskej pláni...“ Zbluesovaná
Internacionála začíná slovy: „Buď zdráv a vyhýbej se práci!“. Na táborákový kánon
Červená se line záře si trampové notují: „Jede VéBé, jede VéBé, jede VéBé – kurvy!“. Hymna CCCP
Sajuz něrušímyj se promění ve zvukomalebné
Seru, nerušte mě.
Na rytmy dovezené ze zámoří reaguje náš lid taktéž po svém. Nápěv rock'n'rollu
Rock Around The Clock se potkává se slovy „Sovětští mužíci vypustili družici...“,
See You Later Alligator zas metamorfuje např. ve „Spadla práce do kanálu, já ji tahat nebudu...“ Podobně se český živel vyrovnává s beatlemánií. Táhlá kytarovka
You've Got To Hide Your Love Away se u nás mění ve vskutku brutální blues: „Sedím na kopečku sám, jeden prst v prdeli mám, když se s ním dost pokochám, tak si tam druhej prst dám. Hej, strč si svou lásku za klobouk...“ Na McCartneyho tklivé „Yesterday, all my troubles seemed so far away...“ si èeští parodisté pro změnu broukají: „Soudruzi, přijďte dneska večer na schůzi...“
Pokrokovým směrem se posunuje i country odrhovačka
Ruty šuty Arizona Texas, resp.
Ruty šuty Ukrajina Donbas. Ovšem černošský protestsong
Chodím po Broadwayi hladov sem a tam v tomto ohledu klame tělem. Zpívalo-li se na jeho melodii „I am reading Rudý právo everyday“, pak v dalších slokách se přidávalo: „I am sitting in the Pankrác everyday, I am smoking partizánka everyday, I am making paper pytlík everyday, I am waiting amnestie everyday...“
Další úder utiskovanému lidu v srdci Evropy přišel s invazí roku 1968. Americká lidová
Buráky dostane v refrénu „je lepší doma sedět a louskat buráky“ bojovnou korekturu „je lepší doma sedět a mlátit Rusáky.“ Zdeptáni normalizací však Češi záhy skládají zbraně, jak dokazuje předělávka skladby
Lady In Black od skupiny Uriah Heep, jež zdomácněla coby
Somrácká hymna: „My jsme starý somráci, vyserem se na práci, ať za nás makaj Rusáci, my budem somrovat...“
Semaforský song
Po babičce klokočí se po „bratrské pomoci“ zpívá jako
Brežněvovo obočí. Skončíte-li za katrem jako jistý disident, pak neváháte zprznit ani další bezelstný trylek z dílny Jiřího Suchého: „Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, stojíš tu u cesty, stane se neštěstí, asi tě voprcám!“ Marasmus doby lidovým libretistům zkrátka vstřikoval do per vulgaritu a sarkasmus. No schválně, poznali byste roztančený hit
Quantanamera v textu: „Šukali hadi, ježiši, šukali hadi, ježiši, Franta má péro jak Remek éro...“?
Plebejské blues parodií kráčí proti klamavému optimismu, jejž zprostředkovala kupř. dobová pop music. Ať už v podání Hany Zagorové („Byl krásný tvůj nápad, ožrat se a jít chrápat...“), Heleny Vondráčkové („Chytila jsem na pasece divnej sliz, normálně se tomu říká syfilis...“) či přímo božského Káji, jehož úchvatnou kantilénu
Ukážu ti cestu rájem znehodnotil potměšilý lid slovy: „Vypíchnu ti oko drátem, roztrhnu ti hubu hákem, do smrti se budeš smát!“ Na frak dostává i licoměrné viktoriánství reálsocialismu. Viz lakonická Chci tě píchat na půdorysu Neckářovy krotké písně
Chci tě líbat či verše „Jebanie mám zo všetkého najradšej...“ jako odpověď na duet
Zvonky štěstí Gotta s Rolinsovou. Stranou nezůstaly ani odkazy na tehdejší drogovou scénu: Vařili jsme hašiš (Jiří Helekal –
Vařili jsme kaši) či Máš chuť marijánky, startko má... (Karel Zich –
Máš chuť majoránky).
A samozřejmě se o slovo hlásila i všudypřítomná ironie. Meky Žbirka by se divil, jak se mu love song
Biely kvet proměnil v angažovanou píseň: „Biely dom, Reaganova vláda v ňom, studený Biely dom, tam vyrábajú neutrón...“ (moje vsuvka: „Biely kvet, spadla bomba - Žbirky niet!“) Ani Pavel Bobek by refrén své halekačky
Ó, Ruby zřejmě nepoznal: ,,Mám naději, že příští rok mě vezmou do strany, ó Ruby, nechtěj mi partaj brát...“ A což teprve švédská skupina ABBA, která v přeslazeném originále
Honey, Honey pěla o miláčkovi, zatímco v kraji pod Řípem se v tomtéž rytmu agitovalo: „Hany, hany, vstup do strany, aháá...“
Takto bychom mohli pokračovat až do roku 1989, kdy porobený národ opět zdvihl hlavu. Mezi jinými opileckými popěvky jste v té době mohli na nočních ulicích zaslechnout i příznačnou parafrázi tradicionálu
Černý muž pod bičem otrokáře žil. Zpívalo se to jako: „Až bude Milouš Jakeš viset na větvi, až bude Milouš Jakeš viset na větvi, až bude Milouš Jakeš viset na větvi – bude v Čechách zase klid.“ Jelikož následovala revoluce něžná, výše zmíněné proroctví se nevyplnilo. Nadvlády komunistů se Češi sice zbavili, klidu však přece nedošli. Ale to už je jiná kapitola.“
…a to je blues
Antologie textů blues a o blues
vyšlo v nakladatelství Veduta v roce 2010
