Nedá.
Při pohledu na ty vaše směšný červený kartičky a popletený barvy (bacha na ty barvy, krucinál! vajíčko! cihla!) se fakt nedá mlčet. Hlavně když mluvíte úplně všichni a mně byste to nejradši zakázali. Protože svoboda slova je vám sladší než rty vaší milované. Nevadí mi, že mě nikdo z těch starších (ergo moudřejších, že ano) neposlouchá, že mě nebere vážně. Nevadí mi, že se mi snaží vnutit nějakou univerzálně platnou pravdu že tuto je dobrý, ale tuto zase ne. V tom lepším případě mi dokonce řeknou i proč, to bych vždycky omdlela nadšením, když se někdo takový najde.
Každá mince má dvě strany, ať se vám to líbí či nikoli. Si mě ukamenujte (a za svý blbý ideály umřu ráda i pod šutry), ale ať už to byla socrepublika nebo monarchie, obojí mělo aspoň jedno plus. Stejně tak má současná svoboda aspoň jedno mínus. Ale my ne, my vidíme věci jednostranně. To mi vadí. Protože jednostranná kopie je levnější než oboustranná. A chcete to černobíle nebo barevně? A4 stačí? Jak se vám líbí The Dark Side of the Moon, slečno? Nelíbí? Jémine, vy ani nevíte, že Měsíc má taky druhou stranu?
Jak si mám vážit lidí, kteří chtěli to nejlepší možné, jenže pak to všechno nekonečně posrali a teď se schovávají za červený papírky na jakýchsi oslavách? Přijde mi to vadný. Oslavovat něco, co se vlastně zas tak moc nepovedlo. Ani nemají koule na to, aby si po sobě ten svinčík zametli. Jen se vznáší na obláčku dávno vyčpělé naděje a smějou se nám blbejm, co nemáme ani páru. Zametat to po nich budeme my všichni, kteří si to nepamatujeme, a to minimálně dalších pětadvacet let. Právě proto, že si to nepamatujeme. Jako by věk byla naše chyba. Najednou to není jenom číslo, ale užitečný filtr společnosti. Hlavu do knížky a žer. Proč? Tak ty se ještě ptáš proč?! Protože jsi mladý a hloupý/mladá a hloupá, nehodící se škrtněte. Rákoskou řezat od rána do večera. My ti to do tý hlavy dostaneme i kdybys nechtěl. Protože jen my máme pravdu. My, kteří jsme obětovali své bílé ručky za tvou svobodu v peřince. A ty jsi takový parchant nevděčný a ještě nám šlapeš na kuří oka. Chcípni v ohni pekelném.
Ne, nepamatuju si to. První z těch vašich posraně velevýznamnejch historickejch událostí je pro mě 11. září a taky Eurosojuz. Zbytek pohádek o OF, holích v ruce (pokud jste to zase někdo nepoznal a chcete mě zbít, tak ANO, tohle byl vtip) a o vás, skvělých starších, dohnal tatíček, budiž mu die Hlína lehká. Jeho epizody s režimem by vydaly když ne na román, tak na novelu určitě. Jen je smůla, že se z té nové doby pak dočista zbláznil. Dělal věci, který bych do něj, jakožto do vzdělanýho člověka, nikdy neřekla. Nutno podotknout, že nebyl sám. Jen se o tom u piva nic nedozvíte; každý se přece stydí za člena rodiny, který nějakým způsobem nezvládl tu skvělou, náramně krásnou svobodu.
Mám ráda citáty. Vy taky? Tak teď mě budete nesnášet. Protože Venička to shrnul geniálně:
Dostali jste šikovnýho tutora nebo manuál na svobodu? Asi ne, že. A i kdybyste ho dostali, tak manuál otevřete teprve až se všechno rozbije a tutora propustíte k prvnímu následujícího měsíce pro nadbytečnost. Jste přece správní Češi a vaše zlatý ručičky a hovězí mozečky nikdy neselžou.
A co se týče mé (dez)informovanosti: pražský lingvistický kroužek jsem taky nezažila a musím o něm mluvit. Svět je plný věcí, které jste nezažili, u kterých jste nebyli, a přesto si o nich musíte něco myslet. Protože se to od vás tak nějak čeká.
Sedmnáctej listopad jsem až do letošního roku brala jako celkem důležitej den. Občankář to teda uměl parádně znechutit, když tím zabil celou jednu hodinu a kus přestávky, ale nezlobila jsem se na něj, proč taky. Dělal svou práci a dělal ji dobře. Něco nám v těch dutejch Husákem nepolíbenejch palicích přece jen zůstalo. O češtině jsme nad tím každoročně taky ztratili pár desítek minut, ale L. byl vždycky dobrej i bez kytary a krylovských nálad.
Zato vy letos? Nafukujete to už div ne od října, kdo byl na Národce, ten se naparuje, kdo tam nebyl, tak se stydí (i když nemá proč, ulice nejsou nafukovací) nebo háže špínu na ty, co tam byli a říká o nich, že tam přece nebyli/nemohli být. A kdo tam není dneska, jako by nežil. Tak já asi radši umřu, díky moc. Stejně je to můj celoživotní sen.
Budete se divit, ale bejt mladej v roce 2014 je snad ještě víc na hovno než bejt mladej v roce 1870. V roce 1870 existovala aspoň jakás-takás šance, že ve dvaceti umřu na nějaký odporný moribundus.
Pac a pussy! Dík za dočtení, poutníku! Kto je za demokratúru? Kto je proti? Kto sa zdržal? A kto sa obesil? A čo na najlepší z možných svetov vraví Ján Tleskač?
P. S. Jo, moc vám děkuju, že jste jako ti starší a zodpovědnější zvolili toho, koho jste zvolili. Aspoň máme i my mladí debílci konkrétní figurku, kterou můžeme u piva obvinit z toho, že je to všechno na pussy.
Při pohledu na ty vaše směšný červený kartičky a popletený barvy (bacha na ty barvy, krucinál! vajíčko! cihla!) se fakt nedá mlčet. Hlavně když mluvíte úplně všichni a mně byste to nejradši zakázali. Protože svoboda slova je vám sladší než rty vaší milované. Nevadí mi, že mě nikdo z těch starších (ergo moudřejších, že ano) neposlouchá, že mě nebere vážně. Nevadí mi, že se mi snaží vnutit nějakou univerzálně platnou pravdu že tuto je dobrý, ale tuto zase ne. V tom lepším případě mi dokonce řeknou i proč, to bych vždycky omdlela nadšením, když se někdo takový najde.
Každá mince má dvě strany, ať se vám to líbí či nikoli. Si mě ukamenujte (a za svý blbý ideály umřu ráda i pod šutry), ale ať už to byla socrepublika nebo monarchie, obojí mělo aspoň jedno plus. Stejně tak má současná svoboda aspoň jedno mínus. Ale my ne, my vidíme věci jednostranně. To mi vadí. Protože jednostranná kopie je levnější než oboustranná. A chcete to černobíle nebo barevně? A4 stačí? Jak se vám líbí The Dark Side of the Moon, slečno? Nelíbí? Jémine, vy ani nevíte, že Měsíc má taky druhou stranu?
Jak si mám vážit lidí, kteří chtěli to nejlepší možné, jenže pak to všechno nekonečně posrali a teď se schovávají za červený papírky na jakýchsi oslavách? Přijde mi to vadný. Oslavovat něco, co se vlastně zas tak moc nepovedlo. Ani nemají koule na to, aby si po sobě ten svinčík zametli. Jen se vznáší na obláčku dávno vyčpělé naděje a smějou se nám blbejm, co nemáme ani páru. Zametat to po nich budeme my všichni, kteří si to nepamatujeme, a to minimálně dalších pětadvacet let. Právě proto, že si to nepamatujeme. Jako by věk byla naše chyba. Najednou to není jenom číslo, ale užitečný filtr společnosti. Hlavu do knížky a žer. Proč? Tak ty se ještě ptáš proč?! Protože jsi mladý a hloupý/mladá a hloupá, nehodící se škrtněte. Rákoskou řezat od rána do večera. My ti to do tý hlavy dostaneme i kdybys nechtěl. Protože jen my máme pravdu. My, kteří jsme obětovali své bílé ručky za tvou svobodu v peřince. A ty jsi takový parchant nevděčný a ještě nám šlapeš na kuří oka. Chcípni v ohni pekelném.
Ne, nepamatuju si to. První z těch vašich posraně velevýznamnejch historickejch událostí je pro mě 11. září a taky Eurosojuz. Zbytek pohádek o OF, holích v ruce (pokud jste to zase někdo nepoznal a chcete mě zbít, tak ANO, tohle byl vtip) a o vás, skvělých starších, dohnal tatíček, budiž mu die Hlína lehká. Jeho epizody s režimem by vydaly když ne na román, tak na novelu určitě. Jen je smůla, že se z té nové doby pak dočista zbláznil. Dělal věci, který bych do něj, jakožto do vzdělanýho člověka, nikdy neřekla. Nutno podotknout, že nebyl sám. Jen se o tom u piva nic nedozvíte; každý se přece stydí za člena rodiny, který nějakým způsobem nezvládl tu skvělou, náramně krásnou svobodu.
Mám ráda citáty. Vy taky? Tak teď mě budete nesnášet. Protože Venička to shrnul geniálně:
„Člověka, který neví, co je to svoboda, nepřinutíte, aby k ní vykročil. Nejdřív mu to musíte vysvětlit, a to není jednoduché.“ (V. Jerofejev)
Dostali jste šikovnýho tutora nebo manuál na svobodu? Asi ne, že. A i kdybyste ho dostali, tak manuál otevřete teprve až se všechno rozbije a tutora propustíte k prvnímu následujícího měsíce pro nadbytečnost. Jste přece správní Češi a vaše zlatý ručičky a hovězí mozečky nikdy neselžou.
A co se týče mé (dez)informovanosti: pražský lingvistický kroužek jsem taky nezažila a musím o něm mluvit. Svět je plný věcí, které jste nezažili, u kterých jste nebyli, a přesto si o nich musíte něco myslet. Protože se to od vás tak nějak čeká.
Sedmnáctej listopad jsem až do letošního roku brala jako celkem důležitej den. Občankář to teda uměl parádně znechutit, když tím zabil celou jednu hodinu a kus přestávky, ale nezlobila jsem se na něj, proč taky. Dělal svou práci a dělal ji dobře. Něco nám v těch dutejch Husákem nepolíbenejch palicích přece jen zůstalo. O češtině jsme nad tím každoročně taky ztratili pár desítek minut, ale L. byl vždycky dobrej i bez kytary a krylovských nálad.
Zato vy letos? Nafukujete to už div ne od října, kdo byl na Národce, ten se naparuje, kdo tam nebyl, tak se stydí (i když nemá proč, ulice nejsou nafukovací) nebo háže špínu na ty, co tam byli a říká o nich, že tam přece nebyli/nemohli být. A kdo tam není dneska, jako by nežil. Tak já asi radši umřu, díky moc. Stejně je to můj celoživotní sen.
Budete se divit, ale bejt mladej v roce 2014 je snad ještě víc na hovno než bejt mladej v roce 1870. V roce 1870 existovala aspoň jakás-takás šance, že ve dvaceti umřu na nějaký odporný moribundus.
Pac a pussy! Dík za dočtení, poutníku! Kto je za demokratúru? Kto je proti? Kto sa zdržal? A kto sa obesil? A čo na najlepší z možných svetov vraví Ján Tleskač?
P. S. Jo, moc vám děkuju, že jste jako ti starší a zodpovědnější zvolili toho, koho jste zvolili. Aspoň máme i my mladí debílci konkrétní figurku, kterou můžeme u piva obvinit z toho, že je to všechno na pussy.
