Už len 22 dní, prosím nezabudni, čas sa kráti / ještě 22 dní volna a pak budu buď smrtelně nadšená nebo smrtelně znechucená / „víš, nesnášim, když studenty oslovujou vážený kolego/kolegyně, hlavně to nasere od těch, co to myslí asi stejně, jako kdyby ti řekli vážený blbe“ / pravidlo dne: nikdy, ale prosimvás, fakt nikdy nevystrkujte zadnici na ježka! / a už vůbec se nesnažte hledat dobrou práci, protože i ta vysněná a ve vašem oboru se někdy ve sračky obrátí, na, tumáš kapesník / zle mě chápeš, já nejsem bezcitná svině co ho nemiluje a utíká od problémů, jen se dlouho zlobím a taky vím, kdy je lepší nechat to plavat a jít na sever od ráje, funguje to… / nutno říci, že jít včera v tom hnusným dešti pěšky do Hradiště, nechat kapky kapat na můj somráckej kabát a poslouchat dosud neprozkoumané kusy od Priessnitz bylo tak… kurevsky krásný! / tak moc, že bych to vyměnila za teplou postel a sprchu a suchý oblečení a šla až někam… však vy víte kam / nebo radši nevíte, já taky dělámže dělámže dělámže se zajímám, že se dojímám / oh wait, já to vlastně nehraju, neumím to hrát / včera ve smutku úplně náhodou potkat Fučíkovo Lidé, měl jsem vás rád, bděte!, Moskvičův oblíbený citát / a krásný plakát k inscenaci Утомлённые солнцем, tedy Unaveni sluncem, naléhavě musím znovu vidět a nejlépe na prknech / ale to až se utopím v Bulgakovových slovech (a v jeho divnejch očích, za deště) / tak zazpíváte mi blues?
