pohádka

byla jednou jedna ztracená dušička
co utekla vodníkovi z hrnečku
a pak potkala hrobníka

vodník se o ni nestaral
a hrobník byl strašně rád
že někdo potřebuje hrob

zazpívala mu písničku
ze svýho života
na konci brečel hrobník
i jeho lopata

když utřel slzy
tak jí řekl:

malá moje
ty ještě nesmíš umřít
smutno mi je z toho
o čem jsi zpívala

dušička zavzlykala:

je to tvoje povinnost
a taky moje radost
bejt mrtvá

pro tebe hrob kopat nebudu
leť si s větrem o závod
dej si ještě jeden chod
na hostině živých...

dušička zavyla jak raněný pes
a hrobníky z celýho světa
marně ukecává až dodnes