No dobrý ráno / konečně vyspáno, po třech dnech už bylo na čase / na vyklepaný klávesnici se píše tak krásně / no tak promiň že do ní mlátim, 'sem se učila psát na stroji po dědovi, starý zvyky nepřeučíš / ahoj Maru, nebudim? napadlo mě, že v jedenáct už bys mohla být mezi živými / jo, to taky jsem, kam teď? na čaj, dobře, milý bobře / no kurňa, nějaká veselá, co do toho nasypali? / ľubovník, are you kidding me? / to je rusky? ale kdepak Nikito, to je slovenčina / jéé, koukej na tu fotogenickou zeď / a co myslíš, sluší mi tenhle hadr? / nacpu ti to do ruky, už se zase potřebuju svlíct / tyvole už to zase fouká, musim se oblíct / fotíme ve Veleslavínce zeď u Parkánu, tam otevřený všechny okna a z každýho průvan vyhání záclonu, já na to: „hele, to je hustý, foť ty záclony! to je jak kdyby vystrkovalo sedm nevěst prdel z okna!“ / Maruu, dělej, piš si to! nebo to zapomeneš a já se nebudu mít čemu smát, až málem upustim desetitisícovej foťák / ale já tu slaninu chtěla víc přejetou / lavička u muzea, juchú / mlýnek, tibetische mlýnek, kdy půjdeme na tu cestovatelskou výstavu? / téda, tady to funí / už vim, jak se cejtí dlouhosrstej pes a co je to ten #badhairday / Maruu, ty mě zabiješ / já vim, ale aspoň přes ty vlasy nevidim na ten posranej svět / jsem ti koukala na ty rakve, puntikatý se nedělaj / to je blbý, to si ji budu muset vyrobit sama / tak se měj krásně – co blbneš, jedu s tebou tři zastávky! – ježiš promiň! / no co, blbý lidi taky lidi / a doma překvápko v inboxu, tohle pondělí nemůže bejt lepší.
