Všem, co dnes zkoušeli limity mé trpělivosti:
Bolí to.
Bolí mě každý vaše posraný slovo.
Dělám hustou, ženu vás do kouta, ale můj řev je vlastně jenom řev raněný lvice.
Je smutný, že mi nepřejete hezký léto, že děláte všechno pro to, abyste mě (pardon my French) totálně rozjebali. Zas. Znova. Znova mě dohnali k bílý pilulce.
Jsem bez medikace chvíli a vy všichni jako byste to najednou věděli. Jako byste si řekli „hele, chce bejt zase veselá, pojďme jí to zkazit!“
Povedlo se.
Přeju vám, aby vás to taky jednou dostihlo. Aby se vám svět sypal pod rukama, abyste bezmocnými zraky kreslili v koupelně na dlaždičky neviditelné křížové cesty, aby vás bolelo mluvit, ale aby vás zároveň bolelo i mlčet…
