cesta tam... a zase zpátky

Žádný Tolkien.

***

Jazýček vah

drze vychýlený

Náhody nejsou

Jen souvislosti

Nevěřím vlastním 

slepým očím

Nákup se sype

nezajímá mě

pokřivená slupka

tří pribináčků

Radosti

zůstaň

neodkutálej se pryč jako míč

Úsměv jednou větou

jedním slovem

víc

         dál

rád

ty.

cestovatelka

Měla zelený batoh
světlé kalhoty
ač bylo teplo
tak i svetr

Hnědé vlasy
tak akorát
jemnou pleť
odhodlaný pohled

Když jsem vystupovala
viděla jsem oči
docela jiné

Skrčené za batohem
měly trochu strach

Co když se taky trápí
Kolumbína Objevitelka
mysu liché naděje
a planých srdcí

Na refýži při zemi
dveře se zavřely
tramvaj odrachotila

Možná ji znáš

Jerzy Pilch podruhé

Mám novej lokál!

Jmenuje se U strážnýho anděla /ano, mám po předložce malé es/ a tak trochu neexistuje. Je to knajpa slovní, milý čtenáři. Možná je tam někde v Polsku.

Snad nikdy neřeknu, že bardzo dobre wiem, o čem J. P. protentokrát píše, ostatně už první setkání s jeho prózou mě střelilo mezi oči. Maminka by si dovolila nesouhlasit, prej mám slušně našlápnuto na kariéru vrchního sládka v Prazdroji nebo na otevření palírny někde v garáži na kraji města, ale to mé pijácké já trochu přeceňuje. Lihový pozkouškový týden musí někdy skončit a bude fajn ho zakončit několika řádky právě o téhle knížce. Snad to nikdy neřeknu, ale jedno vám dnes povím: lovím ze skříně žluté šaty i černou halenku a chci umět polsky říct víc než dzień dobry.

literární výlet na Ukrajinu

Mám ráda bílé knihy. Sice příliš dlouho bílé nejsou, ale v té záplavě černých, modrých, či jinak barevných obálek a nezlámaných hřbetů vypadají tak čistě a nevinně… Jedna taková bílá knížka mě zavála trochu dále na východ, než mám ve zvyku utíkat. Ukrajinsky sice horko-těžko rozumím, ale větu dohromady nedám. Tím spíš mám radost z toho, že si někdo dal tu práci a přeložil obsah jedné takové bílé knížky do češtiny.

„Strach odcházel postupně. Jednou ve větších porcích a jindy skoro homeopatických. // Nejčastěji ho s sebou brala různá uvědomování. Je to celá historie, jak uvědomování potírají strach. A uvědomění se zjevovala buď díky nejtvrdším věcem – bolu, chladu, ponížení, strachu, ztrátám, nebo díky nejnevinnějším příběhům. Řekněme ze života rostlin nebo motýlů.“
(Taras Prochasko: …Jetotak…)

Kéž bych taky mohla říct, že se nebojím.