studentská panika

Přednášející nám na psychologii dala jakés dotazníky. Prý aby porovnala hladinu stresu na začátku a na konci semestru nebo co. 

Myslím, že by jí bohatě stačilo přečíst si následující.

✿ N

(květ+eN, milý čtenáři, mám dnes hravou i dravou)

Někdo říká po máchovsku lásky čas a někdo Svátek práce.
Někdo slaví osmýho V-Day, někdo devátýho День победы.

A co ty? ptají se mě lidi. Which side are you on?
Já nic, ale v duchu si myslím jděte s tou věčnou dichotomií už do prdele.

Praha–Moskva zpáteční

„ ‚Nikdy by mě nenapadlo,‘ pomyslel si Kosťa ve stísněné koupelně při pohledu do zrcadla, které dávno ztratilo lesk a v němž musel svůj obličej hledat mezi hnědě zbarvenými místy, ‚že budu ve svých pětatřiceti letech Leninem.‘ “

 Další knížka, co mi spadla do klína náhodou a nejspíš ji z hlavy jen tak nedostanu.
A víš proč?
To je celkem jednoduchý. Tři věci:
Vlak, Rusko, život.
A jeřabiny!

řádky z nedbalosti

„věci co nechceš ať se stanou – ty se stejně stanou
a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou“

Někdy mě až děsí, s jakým klidem můj mozek poslední dobou přijímá různé nečekané, špatné či ještě horší zprávy.
Nebo jak se smiřuju s věcmi, ze kterých bych dřív omdlívala. Nebo si kvůli nim fyzicky (a možná i nevratně) pomohla.
Třeba už je to tady, třeba už jsem konečně dost velká na to, abych zachovala klid.
A pokud ne dost velká, tak alespoň dost zdravá a střízlivá.
Jako tady (ťuk ťuk) v hlavě.

I po napsání takovýchto dospěláckých řádků mi ovšem bude na rameno ťukat hysterická, dlouhovlasá a o šest let mladší Mary a bude se plačtivým hlasem ptát slovy Anthonyho Burgesse: „Co teda jako bude, he?“

Co by bylo.
Mlčet se nedá věčně a žít musíš.
Zatni zuby.
Přežij.

hnusná moskevská čubka

Takže sajkedelik je s ohněma a bez ohňů je andrgraund!

Od mého prvního setkání se slovem underground už uběhlo spoustu vody. (Kdybyste jen tušili, jak nerada si ten běh času přiznávám!) To jsem místo knížek k maturitě četla Pelcovo ...a bude hůř, měla ještě dlouhý vlasy, chodila po městě s deskami většími než já, sem tam si zakouřila na Magorově mostě, koukala na východ slunce nad nádražím, občas počkala na příjezd vlaku od Domažlic a hledala v davu hlavy spolužáků.

Jenže střední školu už vzal ďas i čas.

Je načase vystrčit čumák z rodné hroudy. Tím spíše při studiu cizího jazyka. Neoficiální kultura byla, je, bude. Vždycky a všude. A že se dnes může vydávat všechno, to je jenom fráze. Vydat dnes můžete cokoli, ale... Nenene.
Vždycky tu bude pár osin v zadku.

Varování: Občas potkáte azbuku.