nedá se mlčet

Nedá.

Při pohledu na ty vaše směšný červený kartičky a popletený barvy (bacha na ty barvy, krucinál! vajíčko! cihla!) se fakt nedá mlčet. Hlavně když mluvíte úplně všichni a mně byste to nejradši zakázali. Protože svoboda slova je vám sladší než rty vaší milované. Nevadí mi, že mě nikdo z těch starších (ergo moudřejších, že ano) neposlouchá, že mě nebere vážně. Nevadí mi, že se mi snaží vnutit nějakou univerzálně platnou pravdu že tuto je dobrý, ale tuto zase ne. V tom lepším případě mi dokonce řeknou i proč, to bych vždycky omdlela nadšením, když se někdo takový najde.

má vlast

každé ráno plive krev na stejné místo
majíc sametovou stuhu ve vlasech
žije minulostí – jenom tu má jistou
křiví tváře starších
mladších
všech

každé dopoledne cupitá pro dvanáctku
a džbánek její květinami ozdobený
houpe se s boky jak ve větru klas
jdu to já? nebo ty?
nebo žádná
z nás?

každé odpoledne po Národní bloumá
a čeká že se s tím konečně něco stane
že se zase páté kolo pochroumá
holé ruce mávnou
bílé útlé
zrána

každý večer píše romance a balady
o tom jak je to vlastně všechno hloupé
všechny pak v noci roztrhá a zahodí
večer je pasé
a ráno dříve
nechodí

a zatímco se má vlast každodenně ztrácí
my dvě nepřizpůsobivě pláčeme pod matrací:
– hele, co si vlastně myslíš o sametu?
– když na něj sahám, tak mám husí kůži...
a když to přeženu, tak samet – a to po sametu – 
tak to všechno mi vzalo tátu...

(Terezce, 15. listopadu 2014)

nebolí

Víš
Ono mě to nebolí

***

Teda říkám si to
Pořád dokolečka
Dokola

Že ještě mám sílu
Odolat lidem strojům tobě
Být automatem na slova

***

Teda říkám ti to
Pořád dokolečka
Dokola

Jak už nemám sílu
Zahrabat všechny city v sobě
Být nejdřív tvá pak nulová

***

Vím
Ono tě to nebolí

poznámka

neber si to osobně
mluvíš sice krásně, ale

tedy
čili
neboť
vlastně

ser na mluvu
piš básně

hrozné noci

svou první hroznou noc si nepamatuju
(vždyť to bylo jistě tak dávno!)

zato druhou noc plnou strachu
si pamatuju až příliš

utekla jsem do ložnice
a ptala se plačky
prečo tak kričia
odpověď zněla jak z dálky
ako zo zahraničia

od tý doby přibyla léta i další věci

sny o skoku zpod oblaků
sny o tom, že někdo má rád
ale po probuzení se ukázalo
že na to sere
kamarád

sny o kolejích za svítání
sny o tom že svůj život bráním
že dýchám lehce
jako pták...

třetí noc byla nekonečná
trvala hrozně dlouho (i ve dne)
když začalo svítat
poznala jsem
jaké to je když známým hlasem
promluví šílenství
merde!

a hezké noci ustupují těm hrozným:
krčí se za sloupem s plakáty
a před obrazem pantáty
páchají sebevraždy –
tak zemřou hezké
a budou mladé
navždy

pražské smutky

vločka na krku
a jízdenka v levý kapse
to aby byla blíž srdci

a první slza do Vltavy padá
rozplyne se pod hladinou
jak slovo ryby němé

– pověz mi
racku uchechtaný
kdypa se zase sejdeme?
neslušná samomluva
a věty bezpředmětné… –

nenávist k davům
pivovar smrdí jinak
ale mí Rusové mi rozumějí

nesuď graždanina podle Putina
68 je pro ně Jágr ne tank
jsou mladí a tak upřímně se smějí

jen jedna věc by je mohla štvát
že v týhle zemi budou navěky
za hnusný šváby a Rusáky

slaný blues 140+

je mi jedno že to není jak od Kainara

vyklop si do krku celou slánku

a potom zpívat zkus

chci zmizet jak nad horkou vodou pára

dopsat tu zpropadenou stránku

slaný blues 140+