cestovatelka

Měla zelený batoh
světlé kalhoty
ač bylo teplo
tak i svetr

Hnědé vlasy
tak akorát
jemnou pleť
odhodlaný pohled

Když jsem vystupovala
viděla jsem oči
docela jiné

Skrčené za batohem
měly trochu strach

Co když se taky trápí
Kolumbína Objevitelka
mysu liché naděje
a planých srdcí

Na refýži při zemi
dveře se zavřely
tramvaj odrachotila

Možná ji znáš

Jerzy Pilch podruhé

Mám novej lokál!

Jmenuje se U strážnýho anděla /ano, mám po předložce malé es/ a tak trochu neexistuje. Je to knajpa slovní, milý čtenáři. Možná je tam někde v Polsku.

Snad nikdy neřeknu, že bardzo dobre wiem, o čem J. P. protentokrát píše, ostatně už první setkání s jeho prózou mě střelilo mezi oči. Maminka by si dovolila nesouhlasit, prej mám slušně našlápnuto na kariéru vrchního sládka v Prazdroji nebo na otevření palírny někde v garáži na kraji města, ale to mé pijácké já trochu přeceňuje. Lihový pozkouškový týden musí někdy skončit a bude fajn ho zakončit několika řádky právě o téhle knížce. Snad to nikdy neřeknu, ale jedno vám dnes povím: lovím ze skříně žluté šaty i černou halenku a chci umět polsky říct víc než dzień dobry.

literární výlet na Ukrajinu

Mám ráda bílé knihy. Sice příliš dlouho bílé nejsou, ale v té záplavě černých, modrých, či jinak barevných obálek a nezlámaných hřbetů vypadají tak čistě a nevinně… Jedna taková bílá knížka mě zavála trochu dále na východ, než mám ve zvyku utíkat. Ukrajinsky sice horko-těžko rozumím, ale větu dohromady nedám. Tím spíš mám radost z toho, že si někdo dal tu práci a přeložil obsah jedné takové bílé knížky do češtiny.

„Strach odcházel postupně. Jednou ve větších porcích a jindy skoro homeopatických. // Nejčastěji ho s sebou brala různá uvědomování. Je to celá historie, jak uvědomování potírají strach. A uvědomění se zjevovala buď díky nejtvrdším věcem – bolu, chladu, ponížení, strachu, ztrátám, nebo díky nejnevinnějším příběhům. Řekněme ze života rostlin nebo motýlů.“
(Taras Prochasko: …Jetotak…)

Kéž bych taky mohla říct, že se nebojím.

bez paměti

Dvanáct stupňů pošetilosti čechrá pírka
však s vínem se svět zdá být tam někde dole pod námi

To je normální
rostou křídla

Vzápětí přistřihnu si je
pírka sežehnu

Ještě nejsem na kolenou

To přijde
Neboj

Nepotkala jsem živou duši
Jen pár ožrale mrtvých

Ranní déšť smývá barvu ze závor
červená bílá červená

Pozor brak

Konec začátku světa

psáno pro Mistra V.

Už to bude rok co jsem proklela sama sebe nad Tvými řádky
Už to bude rok cos mi jen tak držel palce kvůli maturitě

Básnickej očistec uprostřed čistky života

Kapitalismus je pro mě slovo z dětský říkanky

Taky už vím že lid se děly dělí
na nuly a jedničky
jako jeden Občan Havel

A taky vím že mě máš asi možná trochu rád
Možná ještě radši než Sašku Dubčeka

Pětadvacetiletým balastem
brodíš se směrem ke mně
alespoň digitálně

Slintám nad živými i mrtvými
Ale Tobě zůstanu zachována

Věříš mi
Sbírku za sbírku
Hlavně se z toho neposrat

Stopnout si auto a zařvat na řidiče
šlápni na to
jde o život spisovatele