Hned druhý den po návratu ze Slovače jsem v pomatení smyslů vysypala štíhlou obálku s přeškrtaným nápisem MOSKVA/chudý časy/whatever a v prvním obchodě koupila levný velociped.
Bílej.
Boha jeho, Marie, holka nešťastná, ty sis koupila něco bílýho?! Copak nevíš, jak u tebe trpí bílý oblečení? Jak do tebe kdysi jeden moc milý pán na vernisáži strčil a ty sis polila červeným bílý triko s Jimem Morrisonem? Jak to skončilo, když jsi naposledy chtěla být kráľovnou bielych tenisiek? (Období bílých bot se periodicky opakuje, očekávám ho s dalším jarem.) Nepamatuješ si dívenku z nižšího ročníku, která svými sedmnáctiletými ústy ve škole pronesla „mít bílej kabát je ještě horší než mít dítě“?
Tak já tě tedy křtím, ateismu i všem bohům světa navzdory. U kaple na Nový hospodě, vlastním potem a první desítkou kilometrů. A už mi tě nikdo nikdy nesebere, ty moja biela strela, ty moje titanová bělobo!
SNĚŽENKA!
– Tak jak se ti jede?
– No, docela–
(rána, oblak prachu, natlučenej loket, rozbolený kotník)
Tak taková byla ve zkratce první projížďka s drahým polovičkou. Má lepší bicykl a asi 1100 km dlouhý náskok. (pauza na to, aby mě mohl jako vždycky opravit a laskavě mi sdělit přesnou cifru, kolik toho vlastně najel, viď, drahý)
– To je chodník nebo cyklostezka?
– Spíš nějakej kanál, ser na to, jedeme po silnici.
(Byla to cyklostezka, jak se později na mapě ukázalo.)
– To je tak… hezkej pocit, když JÁ někoho předjedu!
– (smíchy zapomínám šlapat)
N. mám ráda. Nerada šlape kopce a nejezdí jako blázen. Tempo nizozemské babičky (a i ta by nás asi předjela). Na rozdíl ode mě umí řídit, takže není v provozu úplně blbá, pravděpodobnost toho, že někomu vletíme pod čtyři a více kol, tedy klesá.
Tenhle článek tady vůbec nemusel být, ale prosím, nekažte mi radost, už tak jí mám akutní nedostatek a když už ji mám, vydrží mi maximálně 24 hodin (nebo než dojedu domů).
P. S. Doporučuju zdejší bikesharing, je to paráda, funguje to, ale raději zničím kolo vlastní. :-)
Bílej.
Boha jeho, Marie, holka nešťastná, ty sis koupila něco bílýho?! Copak nevíš, jak u tebe trpí bílý oblečení? Jak do tebe kdysi jeden moc milý pán na vernisáži strčil a ty sis polila červeným bílý triko s Jimem Morrisonem? Jak to skončilo, když jsi naposledy chtěla být kráľovnou bielych tenisiek? (Období bílých bot se periodicky opakuje, očekávám ho s dalším jarem.) Nepamatuješ si dívenku z nižšího ročníku, která svými sedmnáctiletými ústy ve škole pronesla „mít bílej kabát je ještě horší než mít dítě“?
Tak já tě tedy křtím, ateismu i všem bohům světa navzdory. U kaple na Nový hospodě, vlastním potem a první desítkou kilometrů. A už mi tě nikdo nikdy nesebere, ty moja biela strela, ty moje titanová bělobo!
SNĚŽENKA!
– Tak jak se ti jede?
– No, docela–
(rána, oblak prachu, natlučenej loket, rozbolený kotník)
Tak taková byla ve zkratce první projížďka s drahým polovičkou. Má lepší bicykl a asi 1100 km dlouhý náskok. (pauza na to, aby mě mohl jako vždycky opravit a laskavě mi sdělit přesnou cifru, kolik toho vlastně najel, viď, drahý)
– To je chodník nebo cyklostezka?
– Spíš nějakej kanál, ser na to, jedeme po silnici.
(Byla to cyklostezka, jak se později na mapě ukázalo.)
– To je tak… hezkej pocit, když JÁ někoho předjedu!
– (smíchy zapomínám šlapat)
N. mám ráda. Nerada šlape kopce a nejezdí jako blázen. Tempo nizozemské babičky (a i ta by nás asi předjela). Na rozdíl ode mě umí řídit, takže není v provozu úplně blbá, pravděpodobnost toho, že někomu vletíme pod čtyři a více kol, tedy klesá.
Tenhle článek tady vůbec nemusel být, ale prosím, nekažte mi radost, už tak jí mám akutní nedostatek a když už ji mám, vydrží mi maximálně 24 hodin (nebo než dojedu domů).
P. S. Doporučuju zdejší bikesharing, je to paráda, funguje to, ale raději zničím kolo vlastní. :-)
žene se se mnou z města ven
der Eisvogel od milé N.
když neřežeme zatáčky
čumíme spolu na ptáčky
a tak uteče celý den
jako rybička polapen
der Eisvogel od milé N.
když neřežeme zatáčky
čumíme spolu na ptáčky
a tak uteče celý den
jako rybička polapen
