/aneb Elektronická pošta pro začátečníky/
To bys nevěřil, rozmilý čtenáři, jak se občas dokážu pobavit či naopak znechutit po tom, co ráno po snídani anebo večer po unaveném vtancování do předsíně zasednu nad klávesnici a otevřu poštu.Tu slušňáckou poštu, kam mi chodí oznámení, upozornění a jiné pěkné interní věci z univerzity, když už jsem na imatrikulaci svatosvatě slíbila, že to budu číst; tu nejmíň pitomou adresu, z níž škemrám o práci, na níž jsem nedostatečně či naopak pře- kvalifikovaná; adresu, z níž píšu i do Moskvy (doposud všechno šťastně a snad i šifrovaně prolezlo přes tu dálku); jméno puntík příjmení, díky kterému můžu vždycky někomu hodit na pomyslný stůl cokoli od andulky po žížalu.
Sepsáno s letmým pohlazením plzeňské mluvy.
Nejsem odborníkem na slovo vzatým, vůbec se nechystám udělat z tohohle článku odborný výklad a obchodní i cizojazyčná korespondence nacvakaná všemi deseti mě jakožto blbýho výtvarníka na střední škole minula, ale nejde jinak než se vzteknout.
- Raději třikrát zkontrolovat adresu. Před mnoha lety jsem blahopřála své kamarádce P. k svátku, jiný kontakt než e-mail na ni nebyl. Zprávu ovšem dostala zcela jiná P., která mi sice moc hezky poděkovala, že jsem si vzpomněla, ale nejspíš se vůbec neznáme... Výborně, Mášo, bobříka dobrých skutků bychom tedy měli za sebou.
Pokud přidávám kontakt z adresáře, mám ho buď uložený nějak inteligentně pod jménem, příjmením, zkratkou či co já vím čím, nebo název kontaktu, což je "to v uvozovkách" odmažu, adrese <v ostrých závorkách> se nic nestane. Nikdo nepotřebuje vědět (a příjemce už tuplem ne), že "Vošouch" je vlastně <reditel@blabla.cz>.
Vyleze to hlavně při přeposílání.
Vypadá to asi takhle:
---------- Přeposlaná zpráva ----------
Od: Marie Strnadová <marie.strnadova@post.cz>
Datum: 23. září 2015 17:59
Předmět: Super úžasný předmět zprávy
Komu: Princezna Fantaghiro <j.novakojc@neco.com>
Pokud je zprávu nutno přeposlat a není třeba či není vhodné sdílet i adresu, občasně adresu/adresy v hlavičce zprávy zkrátka vymažu a nechám jen začátek Přeposlaná zpráva/Forwarded message, datum, předmět, citovaný text + připíšu něco svého, když je třeba. Jestli připisovat nahoru, či dolů, v tom se názory různí. Jsem zvyklá psát nad přeposílanou zprávu.
- Skrytá kopie (angl. blind carbon copy, odtud zkratka bcc) tam není jen tak pro srandu králíkom. Taky mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, copa to je a k čemu je to dobré. Kopie (carbon copy, cc) říká posílám ti tohle, ale chci, aby si to přečetli i tihle, protože jsou zainteresováni. Skrytá kopie ovšem říká posílám ti tohle; chci, aby si to přečetl i někdo jiný, ale nechci, aby bylo vidět, kdo všechno si to má přečíst. Skrytá kopie je jako kamarádka, který se pochlubíte s povedeným večerem, ale zkrátka nějak nechcete, aby všichni kolem věděli, že zrovna ona o nějaké schůzce ví.
- Odpovědět a Odpovědět všem jsou funkce zcela odlišné. Někdy se všem rovná jednomu člověku, ale pozor na to. Když už jsme u těch odpovědí – nikdy jsem se nesetkala s jednoznačným názorem ohledně citovaného textu zprávy předchozí. Čistě subjektivně: nechávám ho tam, protože jsem tak zvyklá a při psaní odpovědi si občas potřebuji znovu připomenout, na co to vlastně odepisuji.
- Psát předmět zprávy je cool, dělejte to, dělá mi to radost v těchto těžkých časech! Někdy se mi povede předmět vtipnější než samotná zpráva, to je důvod k radosti. Ano, taky posílám zprávy bez něj, ale jen když si to můžu dovolit.
(„Ještě jedna věc: někteří lidé jsou schopni napsat celý e-mail jen do předmětu a člověk se pak diví, že dostal prázdno.“ Díky za prázdno, Michale!)
- Typografická úprava je peklíčko, viďte. Všechny ty pomlčky a nepomlčky a přesné časy a letopočty a jánevímco. Normu ČSN 01 6910 doporučuji na dlouhé zimní večery. Snažím se dodržovat, chytám šotky, vzorně mrskám uvozovky, niekedy aj ten vokáň nebo tvrdý znak, když je potřeba. Ne vždycky to jde, kolik zpráv končí slovy Odesláno z iPhonu nebo Sent from Android device. Když to napsat nejde, kopíruju si uvozovky z googlu, ale pšt, nikomu neříkejte, že to jde!
Japa se to píše
|
Japa to vypadá
|
Japa se to jmenuje
|
levý Alt+0132
|
„
|
České uvozovky dole
|
levý Alt+0133
|
…
|
Trojtečka
(3 tečky, ale 1 znak!) |
levý Alt+0147
|
“
|
České uvozovky nahoře
|
levý Alt+0150
|
–
|
Pomlčka
(ne, to krátký vedle Shiftu fakt není pomlčka) |
levý Alt+0151
|
—
|
Dlouhá pomlčka
(do básní a hezkých tiskovin, říká se jí také americká) |
- Oslovení je hezké a vokativ, tedy pátý pád, je krásný a český, tak ho používejme; tedy pokud víme, komu píšeme. Problémová příjmení jsou kapitola samostatná. U dam je to jednoduché, ale kromě strachu z neznáma nevidím žádný velký důvod k psaní pane Bláhovec místo pane Bláhovče.Vzpomínám na úvod do lingvistiky, kde přednášející uvedl příklad nepřechýleného paní Koza. Napsat Vážená paní Kozo, nenapsat, potrkat, nepotrkat? Taky nejsem bez viny, spousta mých e-mailů začínala mezi poučenou veřejností neoblíbenými slovy Dobrý den. Hlavně v odpovědích na zprávy začínající též slovy Dobrý den, jak vy mně, tak já vám i Vám. Pokud je k pozdravu Dobrý den připojeno oslovení (a je odděleno z obou stran čárkami), tak mám celkem radost. V hierarchii titulů ve škole občas plavu a lovím to jak rybářka z Příručky ÚJČ, psát vyučujícímu Vážený kolego nebo Vážená kolegyně si po dvou semestrech ve většině případů netroufám a je mi to poněkud blbé.
- Takové ty pozdravy na konci, jó, milé děti, tak ty se píšou bez čárky! Bere se to jako samostatný odstavec.
Děkuju pěkně.
S pozdravem
Máša Alkoholka
- Pokud jsem horká hlava a rychleji píšu než myslím, mám schránku na Gmailu. Neberte to jako reklamu, ale je to jediná schránka, o níž vím, že se po odeslání dá do max. 30 sekund zmáčknout kouzelné Vzít zpět. Funkce se zapíná v nastavení v sekci Obecné (Vrátit zpět odeslání). Už mi to několik překliků, překlepů a zapomenutých příloh zachránilo.
Napište mi.
Teď už víte jak! :-)
Kam dál kromě Wikipedie?
Internetová jazyková příručka: http://prirucka.ujc.cas.cz/
Typomil, příručka Martina T. Peciny: http://typomil.com/index.htm
Litéra.cz, korektor a slovník v jednom: http://www.liteera.cz/
