/aneb Elektronická pošta pro začátečníky/
To bys nevěřil, rozmilý čtenáři, jak se občas dokážu pobavit či naopak znechutit po tom, co ráno po snídani anebo večer po unaveném vtancování do předsíně zasednu nad klávesnici a otevřu poštu.Tu slušňáckou poštu, kam mi chodí oznámení, upozornění a jiné pěkné interní věci z univerzity, když už jsem na imatrikulaci svatosvatě slíbila, že to budu číst; tu nejmíň pitomou adresu, z níž škemrám o práci, na níž jsem nedostatečně či naopak pře- kvalifikovaná; adresu, z níž píšu i do Moskvy (doposud všechno šťastně a snad i šifrovaně prolezlo přes tu dálku); jméno puntík příjmení, díky kterému můžu vždycky někomu hodit na pomyslný stůl cokoli od andulky po žížalu.
Sepsáno s letmým pohlazením plzeňské mluvy.
