Všude je chleba o dvou kůrkách a dál to rčení jistě znáš, milý čtenáři, takže necítím potřebu ho dokončovat.
Je moc fajn mít něco v záloze, něco dvakrát. Třeba dvě tužky. Vždycky máš naději, že alespoň jedna z nich bude nezlomená.
Zvrat ovšem nastává v okamžiku, kdy nerozhodnost porazí připravenost. Píše se mi lépe s modrou, nebo s červenou tužkou? Šestihranná, nebo kulatá? S gumou na druhé straně, nebo raději bez? A co na to moje stará versatilka, která byla stará, už když s ní psal za mlada můj otec?
Můžu zapomínat, škrtat, gumovat, přepisovat, udělat z dosavadna malou nepatrnou zmínku a pokračovat dál, udělat ze současnosti jen malou odbočku a pokračovat dál…
Ale můžu tužku taky zlomit. Má oblíbená scéna z Pádu třetí říše, fýrer lámající tužku. Dělám to taky tak. Když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když jsem … nerozhodná.
A proto se ti omlouvám, milá kohinorko.
Jsem totiž naštvaná, smutná i nerozhodná.
Naštvaná na sebe, smutná kvůli sobě, nerozhodná kvůli všemu.
Je moc fajn mít něco v záloze, něco dvakrát. Třeba dvě tužky. Vždycky máš naději, že alespoň jedna z nich bude nezlomená.
Zvrat ovšem nastává v okamžiku, kdy nerozhodnost porazí připravenost. Píše se mi lépe s modrou, nebo s červenou tužkou? Šestihranná, nebo kulatá? S gumou na druhé straně, nebo raději bez? A co na to moje stará versatilka, která byla stará, už když s ní psal za mlada můj otec?
Můžu zapomínat, škrtat, gumovat, přepisovat, udělat z dosavadna malou nepatrnou zmínku a pokračovat dál, udělat ze současnosti jen malou odbočku a pokračovat dál…
Ale můžu tužku taky zlomit. Má oblíbená scéna z Pádu třetí říše, fýrer lámající tužku. Dělám to taky tak. Když jsem naštvaná. Když jsem smutná. Když jsem … nerozhodná.
A proto se ti omlouvám, milá kohinorko.
Jsem totiž naštvaná, smutná i nerozhodná.
Naštvaná na sebe, smutná kvůli sobě, nerozhodná kvůli všemu.
