***

v dobách šílenství
slova nelehká
no jasně
deziluze neláká

já aspoň vím
že tam někde jsi
a vidíš
stejná oblaka

soukromý puč
zítra zas
přesčas
napospas blahobytu

po nocích potit krev
nad větami
pro lepší pocit
pro зачёт

экзамен je každé svítání
a se soumrakem
sama sobě si
diplom za přežití

válka hrou

k tomu vašemu
víkendovému střetu
hvězd a pruhů
s rudou
mám poznámku
drobnou

je fuk jakou mají vlajku
pořád jsou a neví
že přivolávají válku

a po Dni učitelů
ani pes neštěkne
vyšel na sobotu

Jene Ámosi!
musím tvou bustu
vedle schodiště
na bradě pohladit
teď je in
válka hrou

_

nechávám to za sebou
moje štěstí je levný
ale na to sere pes

-kterej je od bláta víc než my dvě dohromady
takže je šťastnější než celej svět-

za oknem máš břízku
a za jiným oknem les
kopce rozpitý mlhou

-vypadají blízko ale asi k nim nedojdeme
nakonec na nás i to sluníčko trochu plivne-

čaj voní klidem
terpentýnem
splínem

/já se někdy vrátím
možná jen projedu usměju se zamávám
a pojedu o jedno srdce dál/

je mi dobře poněvadž ještě nevím
že doma mě olíznou moskevský plameny

vypálí to mý otevřený rány?

***

něco bylo
něco je
a už není

spotřebovals mě
do čtyřiadvaceti hodin
po otevření duše

horečka
mámení
zatracení

naroubovat slova
a nechat je vyrůst
nad špičku věže

větévky pak
k rozpuku
přivést krví

žíznivě suché bezvědomí

velké želvě

vidím se jak včera
však je to sedm-osm let
zpět

sahám po první knížce zleva
a některý věty i dnes
znám nazpaměť

pomsta je kolo
které se točí dozadu

co je vytištěno
to je pravdou

- cigárko?
- to vás může zabít!
- ano, ale ne dnes...

modrý jiskřičky
jak moje modrý oči

do prdele!
všechno jednou skončí...