naděje umírá poslední

Pro @OinikeM

Spatřil rybář kapříka,
kterak teskně naříká,
že v té zkoušce neobstojí,
že se Vánoc strašně bojí…

Rybář praví: „Chlapče, klid!
Vždyť se můžeš převtělit!"

o zamlžených oknech

zdál se mi obraz
však nemám plátno
tak zkus teď prosím
víčka napnout
nakreslím ti na ně příběh milý
o tom jak jsme se seznámili
…
i přes okno zamlžené uvidíš mě rád
a mně se chtělo do té mlhy srdce načmárat
kdysi předtím: „nekresli!" – musela jsem se smát…
kéž bys ho na střešním okně měl už napořád
…

post scriptum:
viděla jsem kofolu ve skle
má strašně krásnou etiketu!

jiskřičky

Věnováno všem ledním medvědům a otužilcům...

vypotácíš se z bytu
seběhneš schody
a už jsi tam
stojíš venku a usmíváš se
to je dneska krásná zima
a když se podíváš do světel aut a autobusů
tak teprve uvidíš tu tichou krásu...

tisíce malých střípků letí z oblohy
a jiskří tak moc že až oči zabolí
přes zamlžená skla a červené uši
to tvým rozzářeným očím hrozně sluší

když namrzlé dráty udělají prsk
a zakopneš o zmrzlé trávy trs
když cítíš zimu hluboko pod svou kůží
a na okně máš od mrazíka růži

tehdy se nadechni až plíce zachřestí
tehdy si přej trochu štěstí v neštěstí
poděkuj každému kdo ti něco dal
a neboj se odmotat svůj šál

unavená

tak já si ty boty teda sundám
a projdu se po římse osudu
co bude až tu nebudu?

děcka budou dál chodit do školy
a dospěláci zase do práce
v Benátkách zůstanou gondoly
a lidi budou mít co utrácet

ty pro pár korun půjdeš světa kraj
ty mi na pohřbu zahraješ na šalmaj
ty zase proneseš patetickou řeč
a tebe chytne v lýtku hrozná křeč

budete si žít své malé živůtky
budete žrát mámě z dortu ozdůbky
budete vesele prodávat svoje malůvky
a budete poctivě nosit bačkůrky

budete v kotli skákat beze mě
budete pít sklenky bezedné

tak já jdu přibít další hřebík do rakve.

sbohem a šáteček

až druhý sníh bude padat z oblohy
já vylezu na plzeňskou věž
vezmu si šál dlouhý, duhový
a zamávám ti na rozloučenou

chápu
zbavil ses svých okovů
nespoutaný jako Prometheus
ale mně je teď jako kdybys umřel
a ještě nějakou chvíli mi tak bude

myslela jsem si že to zvládnu
ale to se budu muset asi hodně napít
a utopit se v ostrých závorkách
možná veslovat lomítkem
a pak skočit na řádku číslo padesát čtyři
protože mi tam chybí tečka
nebo rovnou celý složený prvek
nebo třeba celý život
celý život s tebou, který už neprožiju

zase jsem přišla s křížkem po funuse
to už je takový můj zvyk
zase se otírám o nohy osudu
a prosím ať se kolo točí dozadu
a na mapě hledám Reykjavík
je tam zima a je to daleko

a tak si pláču a on se dloube v nose