je mi

smutno
teskno
trudno

zase cítím
jak chutná dno

směle
skvěle
mile

mám v sobě
tvých šest promile

suše
plaše
tiše

uvěříš
že nejsem abatyše?

křepce
měkce
lehce

zašeptám
že nechám ti své srdce

rozhovor

-Jak vidíte svou budoucnost dejme tomu třeba za tři roky?
-Nevidím.
-Zkuste si nasadit brýle.
-Stále nevidím.

-Tak se podívejte blíž.

-Nic nevidím.

-Slečno, kolik vám je let?

-Osmnáct.

-A vy nevidíte žádnou budoucnost?

-Ne.

-Proč?

-Protože jsem zaslepena nikoli svými sny, ale realitou.

střípky z neděle

a tak si tu sedím
v první řadě
panoptika lásek a hrůz
čekám na Godota
žeru jablka z cizí zahrady
a myslím na tebe
tak daleko
ne
tak blízko zdáš se být
tak blízko jako ještě nikdy

_____________________________

prázdné hlediště v mojí hlavě
se lidmi zaplňuje hravě
ani jeden z nich nehraje hlavní roli
ani jeden z nich netuší co mě bolí
na jevišti v mé duši
umírá jeden herec
místo něj přijde nový
lepší

počty II.

sedmi smrtelných hříchů
sedmkrát se dopustím
tři bezvýznamné chyby
šestkrát opravím
dva večery, z nichž budu žít
dva miliony let
tři slabé chvilky na druhou
to dává číslo devět
osmička na konci křičí:
„Ty zapomenout nejdeš!"

blaze v Praze

Praho
proč jsi tak skoupá
na slovo?

proč nezašeptáš?
tudy(ma) jdi
mátoho!

____________


když kapky deště
hrají na deštník
cynické blues
radost promoká až na kost
věřit tomu zkus

snad dnes večer tě uvidím
tak věřit tomu zkus!