unavená

tak já si ty boty teda sundám
a projdu se po římse osudu
co bude až tu nebudu?

děcka budou dál chodit do školy
a dospěláci zase do práce
v Benátkách zůstanou gondoly
a lidi budou mít co utrácet

ty pro pár korun půjdeš světa kraj
ty mi na pohřbu zahraješ na šalmaj
ty zase proneseš patetickou řeč
a tebe chytne v lýtku hrozná křeč

budete si žít své malé živůtky
budete žrát mámě z dortu ozdůbky
budete vesele prodávat svoje malůvky
a budete poctivě nosit bačkůrky

budete v kotli skákat beze mě
budete pít sklenky bezedné

tak já jdu přibít další hřebík do rakve.

sbohem a šáteček

až druhý sníh bude padat z oblohy
já vylezu na plzeňskou věž
vezmu si šál dlouhý, duhový
a zamávám ti na rozloučenou

chápu
zbavil ses svých okovů
nespoutaný jako Prometheus
ale mně je teď jako kdybys umřel
a ještě nějakou chvíli mi tak bude

myslela jsem si že to zvládnu
ale to se budu muset asi hodně napít
a utopit se v ostrých závorkách
možná veslovat lomítkem
a pak skočit na řádku číslo padesát čtyři
protože mi tam chybí tečka
nebo rovnou celý složený prvek
nebo třeba celý život
celý život s tebou, který už neprožiju

zase jsem přišla s křížkem po funuse
to už je takový můj zvyk
zase se otírám o nohy osudu
a prosím ať se kolo točí dozadu
a na mapě hledám Reykjavík
je tam zima a je to daleko

a tak si pláču a on se dloube v nose

mlčím

mlčím

protože samota zesiluje
ticho léčí a někdy bolí
tak mě nech mlčet
třeba to přebolí…
to je krásný
že se máš dobře
taky bych se chtěla
mít dobře
s tebou

anebo radši úplně sama
protože samota zesiluje
ticho léčí
ale špatně mi je

všichni mi chválí moje stupidní rýmy
chtěla bych vystrčit hlavu do zimy
a nechat si umrznout mozek
a pak už jen zapomenout
a nerušeně spát…

z lavice

dám ti své vědění
v dárkovém balení
co s ním uděláš
to už na mně není

jak si tak poslouchám všechny ty životy
asi se z toho opiju do němoty

a pak že všem lidem něco schází

kulový! mají všechno!
auta
domy
víkendy v Paříži
bohaté tatínky
schopné partnery

vím, že sebelítost je k ničemu
ale skromnost je zase někdy plus
musím běžet, ujíždí mi autobus…

nebe hoří

myslela jsem, že vážně hoří
že hoří celý hauptbahnhóf
obloha plná rudých střípků
a modrošedých malých moří

lampy pomalu zhasínají
hoří i gympl za nábřežím
když otočila jsem zrak k věžím
těm krásným na Chodském náměstí
tak se mi zatajil dech

tak krásné ještě nikdy nebyly

až je mi líto že dnes musím pryč…