blaze v Praze

Praho
proč jsi tak skoupá
na slovo?

proč nezašeptáš?
tudy(ma) jdi
mátoho!

____________


když kapky deště
hrají na deštník
cynické blues
radost promoká až na kost
věřit tomu zkus

snad dnes večer tě uvidím
tak věřit tomu zkus!

pověz mi,

…proč se pořád na svět tak mračíš?
vždyť s tebou je na světě hezky
a chce se mi jen smát
tak mi prosím tě pověz
to bys ani takový svět neměl rád?

…proč jsem dnes tak naměkko kvůli tobě
jako vajíčko k snídani uvařené?

…proč před usnutím myslím na noci obě
kdy mohlo být všechno tisíckrát pozměněné
k lepšímu?

psáno v zeleném křesle

když počítám dlaždičky
tak dovolím si snít…

že snad si stoupnu na špičky
z oblohy budu pít

pít rosu která nedopadla
na tvé řasy dlouhé

žádný pláč u umyvadla!
zapomeň
buď bohém…

...nejistá

kdybych tě potkala někdy jindy

a můj pocit by ani tak nebyl jiný

možná

snad

asi

vzala bych si

tvoje světlé vlasy

asi

snad

možná

byla bych (v)hodná?

byla bych hrozná?

teď při tobě mám jen pocit viny

jsi tak svůj, zvláštní, a přece

STEJNÝ

jako on

možná

snad

asi

létem voní

tvoje dlouhé vlasy

asi

snad

možná

usměj se

ať můžu odejít šťastná

náhodné (ztráty a) nálezy

plná hlava snů
a jako zázrakem už vím 
kde mám nebe
kde mám místo
u krále oblaků
vedle tebe

chtěla ho vytrhnout a v onom vytržení
s ním setrvat až do konce jeho dní

pavouk na zadním okně tramvaje
na konečné stanici Tramtárie
se jí zakousl do krku
naposledy políbil
mladý život
žádný cíl